Alena.Kropackova00@gmail.com

Všechno je jenom na nás

Všechno je jenom na nás

Ráda jsem se ptala a stále ptám na zkušenosti ostatních, ať už se jedná o cokoliv. V minulosti jsem si myslela, že než něco udělám, je lepší se zeptat co nejvíce lidí na jejich poznatky, zážitky a z toho vydedukovat, jak bude vypadat ten můj, pokud udělám tu stejnou věc. Než jsem někam vyjela, něco začala, zeptala jsem se lidí na radu, na jejich pocity a až pak jsem danou věc udělala. Docela mě uklidňovalo to, že nějak tak vím, jak všechno bude probíhat.

To jsem si ale neuvědomovala, že každý má svůj příběh, život a nikdy nezažiji danou věc stejně, jak ten druhý. Než jsem odjela pracovat do Irska, dost lidí mně říkalo, že se tam naučím anglicky. Já jsem si to taky myslela. Do té doby, než jsem tam potkala kamarádku z Česka a angličtina se mi tam spíš zhoršila. Pak jsem přijela zpátky a nikdo mně nevěřil, že pořád ještě anglicky neumím, protože jsem byla 3 měsíce v cizině. Jakoby znamenal odjez do ciziny automatické naučení  jazyku. Bohužel to tak není. Potkala jsem tam lidi, kteří  žili  v zemi celé roky a stejně uměli jenom základy, které potřebovali k vykonání jejich práce. A pak se tam dostali lidé, kteří se uměli sotva domluvit, ale za tři měsíce už jim šla angličtina sama. Když se jazyk naučí kamarád za tři měsíce, neznamená to, že se to naučím i já.

A tak to chodí všude jinde. Každý vám řekne svoji zkušenost, ale to neznamená, že ta naše bude úplně stejná nebo dokonce podobná. Určitá pravděpodobnst tam je, ale není to podmínka. Dotýká se to všech oblastí našeho života. To stejné se školou. Jsou lidé, kteří byli skvělými studenty a získali skvělej job. Někteří jsou ale rádi, že jsou rádi. Pak jsou lidi, kteří nechodili do školy vůbec a jsou daleko úspěšnějšími. Není možno získat jistotu, že když budeme následovat něčí postup, dopadneme stejně. Musíme si najít ten svůj. Dost často se ale za pravděpodobností ženeme. Když vystudujeme tento obor, je pravděpodobné, že budeme mít tolik peněz. Když půjdeme na tento, je pravděpodobné, že neseženeme ani práci. Jenže, nikdy nevíte, přitom se číslama ohání spousta institucí a snaží se nás zlákat!

Vždy je to jenom o nás, o našem přístupu. Jedni se z „podřadných“ prací vyhrabali a jsou z nich miliardáři a jiní stále pracují na stejném místě doteď. Právě v Irsku jsem potkala člověka, kterému bylo přes 40 let. Pracoval jako všepomocník v hotelu a byl fyzicky a psychicky v hodně špatném stavu. Přímo mě varoval a naváděl, abych šla na vysokou školu a ukázal mně příklad, jak člověk bez vysoké může dopadnout. Ukázal na sebe. Samozřejmě , že jsem se trochu lekla a chvíli nad tím přemýšlela. Pak jsem si ale uvědomila, že to není o škole, vzdělání, aktuálním jobu a mnohdy ani o rodině,  ale pouze o našem osobním přístupu. Neznamená to, že když takhle dopadl někdo, že tak dopadnu i já.  Jak se k věcem postavíme, je jenom na nás.

Pokud jste teď nespokojení s prací, nebo děláte něco „podřadného“, neznamená to, že skončíte špatně. Pokud děláte něco skvělého, daří se vám, máte dost peněz, studujete skvělou školu, neznamená to, že nikdy „špatně“ neskončíte. Podle mě se to nedá generalizovat. Jsou lidé, kteří vystudovali nejlepší univerzity na světě a nemohou sehnat práci a jsou lidé, kteří nevystudovali žádnou vysokou a daří se jim velmi dobře. Nejde ale pouze o školy. Nemůžeme se spoléhat na rady ostatních, ani na zkušenosti, ani na instituce, ale můžeme se spoléhat sami na sebe. Myslím si, že pokud každý den děláme něco proto, abychom byli pro nás úspěšní, v celku nezáleží na naší startovní pozici nebo na pozici, ve které se nacházíme dnes. Každodenní snaha je víc, než momentální stav.


Photo by sydney Rae on Unsplash
Photo by Geran de Klerk on Unsplash

Budu sdílet?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

gtag('config', 'UA-115049694-1');